Navigace Úvod Jak jsme se rozhodli pro Austrálii Před odletem Cesta ČR - Sydney První ubytování v Sydney Začínáme zkoumat (a fotit) okolí První dny ve škole Hromadná doprava v Sydney První koupání v moři Výlet do Hyde Parku Výlet k Sydney Opera House Výlet trajektem do Manly Mahon pool - mořský bazén Surfování Vlaky v Sydney Nákupy a jídlo v Austrálii Šnorchlování Royal Botanic Gardens Výlet na Rose Bay Featherdale Wildlife Park (ZOO) Sydney Harbour National Park Procházka Coogee - Bondi Centennial Park La Perouse Taronga Zoo Cooper Park Watsons Bay Pouliční umělci Skydiving Blue Mountains - Katoomba Royal National Park - Uloola+Karloo track Morisset Park - klokani Koupání a vlny Kiama - Blowhole a Cathedral Rocks Blue Mountains - Wentworth Falls Palm Beach Blue Mountains - Glenbrook (Red Hands) Blue Mountains - Giant Stairway, Federal Pass Nan Tien Temple Royal National Park - Coast Track Wattamolla - Cliff Jumping Blue Mountains - Blackheath - Grand Canyon Blue Mountains - Faulconbridge - Springwood Sea Life Sydney Aquarium Výlet na Dee Why Boat párty Sydney AMP Centrepoint Tower Royal National Park - Heathcote, Karloo Pool Paddleboarding, Kayaking (Rose Bay) Sydney Harbour National Park - North Head Ježdění na kole - Centennial Park Ku-ring-gai Chase National Park Cook + Phillip Park Aquatic and Fitness Centre Sydney Park Des Renford Leisure Centre Návštěvní kniha Kontakt

Naše cesta do Austrálie

Hromadná doprava v Sydney

Hned jak jsme dorazili do Sydney, museli jsme začít řešit, jak se po tomhle 4,5 milionovém městě dopravovat. Jezdí tu autobusy, vlaky, tramvaje a trajekty, ale zatím jsme vystačili s autobusy.

Hromadná doprava v Sydney je opravdový blázinec, jaký v Čechách neznáme. Musíte si zvyknout na to, že se tu jezdí vlevo, a tudíž autobusy také mají dveře vlevo a staví vlevo. Když chcete jet nějakým směrem, musíte tedy stát na zastávce na levé straně silnice. To ale zdaleka není to nejhorší. Nejhorší je, že v autobusech není žádný reproduktor ani displej, který by hlásil nebo zobrazoval stanice. Název zastávky navíc není napsaný ani na zastávce. Když tedy jedete autobusem, nemáte ani ponětí, kde jste a kde máte vystoupit. Na zastávkách jsou jízdní řády, které vám řeknou jen to, v jaké časy jaká čísla autobusů na tu zastávku přijíždějí, ale není tam ani zmínka o tom, který autobus kudy jede. Podle délky jízdy se orientovat taky nedá, protože pokaždé to jede jinak rychle, podle dopravní situace. Prostě dobrodružství.

V autobusech je sice napsáno, že mohou převážet max. 15 stojících cestujících, ale nikdo to neřeší. To by se ráno půlka pracujících nedostala včas do práce a půlka žáků do škol. Když čekáte na zastávce a chcete, aby Vám autobus zastavil, musíte na něj mávat. Když zapomenete nebo nedáváte chvíli pozor, projede a nezastaví. Autobus někdy přijede o 5 minut dřív, než měl, někdy se opozdí i o 15 minut. Když chcete vystoupit, musíte před vaší zastávkou zmáčknout tlačítko. To ovšem musíte ještě s předstihem vědět, kdy ta vaše zastávka bude :). Orientovat se musíte podle něčeho význačného, jako barevné baráčky, křižovatky, divné stromy nebo obchody. Autobusy jsou navíc místy polepené reklamami, takže není moc vidět ven. Zastávky snad ani nemají jména, rozlišují se jen podle ulice, ve které jsou, a nejbližší ulice, která ji u zastávky křižuje. Spoj si musíte najít předem na internetu, na zastávce nic valného nezjistíte.

Abyste mohli cestovat hromadnou dopravou, musíte mít tzv. OpalCard. Je to jakási elektronická karta vzdáleně podobná pražské OpenCard. Kartu si pořídíte a nabijete na určitou částku, možnosti jsou 10, 20, 40, 60, 80, 100 a 120 AUD. Po vyčerpání ji lze opět dobít. Samotná karta nic nestojí, platíte jen částku, na kterou si ji při pořízení nabijete (tzv. "top up"). Když nastoupíte do autobusu, musíte kartu přiložit ke strojku a začne se Vám počítat jízdné (přiložení karty při nástupu se říká "tap on"). Při vystupování musíte kartu opět přiložit ke strojku (tap off), čímž se vám strhne z karty částka odpovídající délce trasy. Pokud byste na tap off zapomněli, tak se vám počítá jízda, jako byste jeli až na konečnou, a zaplatíte tedy mnohem více!

Když se blíží vaše zastávka, musíte tedy honem zmáčknout tlačítko, pádit ke dveřím (respektive se k nim protlačit narvaným autobusem), odpípnout si kartu (tap off) a vyskočit z autobusu, než Vám řidič přibouchne dveře před nosem. To se tu stává opravdu velice často. V takovém případě musíte křičet, aby Vám otevřel. Mohli byste taky jet na další zastávku, ale s odpípnutou kartou vlastně už jste černý pasažér. Při tap off se Vám zobrazí, kolik Vás cesta stála a kolik Vám na kartě zbývá, ale jen na krátký okamžik, takže musíte koukat hodně pozorně. Do autobusů se natupuje jen předními dveřmi, narozdíl od hromadné dopravy např. v Praze.

Ráno většinou jezdíme do školy v 7:55 a dorazíme tam tak v 8:30. Když je zácpa, až v 8:45. Zpátky většinou tak půl až třičtvrtě hodiny čekáme, než autobus přijede. Jedna cesta do školy pro jednoho nás stojí 3,50 AUD.

Výhodou OpalCard ale je, že platíte maximálně 8 jízd za týden, další jsou zdarma. Podmínka je, že mezi jízdami musí být alespoň hodina rozestup, jinak se do toho nezapočítávají. Jedeme-li např. do školy a ze školy od pondělí do čtvrtka, tak poté už jezdíme zdarma až do neděle. Kdybychom např. jeli v pondělí do školy, ze školy, počkali hodinu, jeli na nákup, tam byli alespoň hodinu a jeli zpět, a to samé v úterý, tak už od této chvíle až do neděle jezdíme zadarmo.

Další výhodou je, že maximální částka, kterou můžete zaplatit za den, je 15 AUD. Zbytek dne jezdíte zadarmo. Pokud si tedy uděláte 8 jízd hned v pondělí, tak zaplatíte 15 AUD a pak už až do neděle jezdíte zdarma :). Když jste tedy chytří, cestujete neomezeně za 15 AUD na týden (a to čímkoliv - autobusy, light railem, vlaky i trajekty).

Tady vidíte strojek při odpípnutí - zobrazí kolik stála cesta a kolik zbývá:

Ukázka "jízdního řádu" visícího na zastávkách:

Jeden nablýskaný Sydneyský autobus. Občas tu ale narazíte i na nějaký s prorezavělými dírami.