ke-klokanum.cz Navigace ke-klokanum.cz Úvod Jak jsme se rozhodli pro Austrálii Před odletem Cesta ČR - Sydney První ubytování v Sydney Začínáme zkoumat (a fotit) okolí První dny ve škole Hromadná doprava v Sydney První koupání v moři Výlet do Hyde Parku Výlet k Sydney Opera House Výlet trajektem do Manly Mahon pool - mořský bazén Surfování Vlaky v Sydney Nákupy a jídlo v Austrálii Šnorchlování Royal Botanic Gardens Výlet na Rose Bay Featherdale Wildlife Park (ZOO) Sydney Harbour National Park Procházka Coogee - Bondi Centennial Park La Perouse Taronga Zoo Cooper Park Watsons Bay Pouliční umělci Skydiving Blue Mountains - Katoomba Royal National Park - Uloola+Karloo track Morisset Park - klokani Koupání a vlny Kiama - Blowhole a Cathedral Rocks Blue Mountains - Wentworth Falls Palm Beach Blue Mountains - Glenbrook (Red Hands) Blue Mountains - Giant Stairway, Federal Pass Nan Tien Temple Royal National Park - Coast Track Wattamolla - Cliff Jumping Blue Mountains - Blackheath - Grand Canyon Blue Mountains - Faulconbridge - Springwood Sea Life Sydney Aquarium Výlet na Dee Why Boat párty Sydney AMP Centrepoint Tower Royal National Park - Heathcote, Karloo Pool Paddleboarding, Kayaking (Rose Bay) Sydney Harbour National Park - North Head Ježdění na kole - Centennial Park Ku-ring-gai Chase National Park Cook + Phillip Park Aquatic and Fitness Centre Sydney Park Des Renford Leisure Centre Návštěvní kniha Kontakt

Naše cesta do Austrálie

Cesta ČR - Sydney

14. 10. 2014 jsme se dali na velkou cestu :). Všechno, co jsme o cestě věděli už dopředu (trasa, plánované časy odletů a příletů, ...) jsem napsal do kapitoly Před odletem. Sem napíšu naše zážitky z cesty ČR - Sydney.

Na letiště z domu jsme se vydali taxíkem. Taxikář byl cizinec s lámanou češtinou, v ČR krátce a ještě kratší dobu u taxislužby. Hned na první křižovatce to vzal do jednosměrky do protisměru, české značky mu dělaly problém a očividně vlatstně vůbec nevěděl, kudy se na to letiště jede. Na začátek docela znepokojující, ale nakonec zapnul navigaci a minivan s děravým výfukem nás přes nejrůznější vesnice dovezl na Pražské letiště (aby to byl ještě větší bordel, tak ho přejmenovali na letiště Václava Havla) dovezl ještě dřív, než jsme původně čekali.

Na letišti jsme si nechali obalit kufry a odbavili je. S jejich váhou problém nebyl, měly necelých 24kg, Emirates umožňuje až 30kg. Při balení se ukázalo, že víc omezující je objem kufru, ne maximální povolená váha. Po hodině nebo dvou nervózního čekání jsme se rozloučili s rodiči a příbuznými, kteří nás na letiště doprovázeli, ukázali pasy, prostrčili příruční zavazadla rentgenem, prošli rámem a dostali se do odletové haly. Vyfotili jsme si letadlo, kterým poletíme, a čekali, až nás do něj pustí. Boeing 777-300ER je celkem macaté letadlo (vleze se do něj 365 lidí) a tak nás tam volali postupně po jednotlivých zónách. Po malých krůčcích jsme se uličkou dokolíbali až ke svým sedadlům vpravo u okna těsně před křídlem. Sezení v tomhle letadle je uspořádané: 3 sedadla - ulička - 4 sedadla - ulička - 3 sedadla.

Odlet se oproti plánovanému času 15:45 ani neopozdil. Za letu do Dubaje jsme dostali dobré jídlo, na výběr bylo ze dvou možností. Dostali jsme i různé předkrmy, housku, sušenky, kostičku čokolády a zákusky, na výběr bylo spoustu druhů pití, ke konci jsme dostali ještě zmrzlinu. Před každým sedadlem byla obrazovka, na které jsme mohli sledovat informace o průběhu letu a také filmy, volit jsme mohli z několika stovek snímků. Během letu se setmělo a tak jsme při přistání shlédli (a nafotili a natočili) krásně osvětlenou noční Dubaj, do které jsme přiletěli o chvilku dřív. Tady jsme se s Vámi podělili o nějaké fotky z letu Praha - Dubaj:















A také jedno video z nočního přistání v Dubaji:

Po příletu do Dubaje následovala další kontrola příručních zavazadel rentgenem a průchod rámem. Prošli jsme se po letišti, koupili si něco k pití, dojedli zásoby jídla, které nám zbyly z letu, a čekali na další letadlo. O odbavená zavazadla jsme se v Dubaji starat nemuseli, ty nám přeložili bez našeho přičinění. Před odletem do Perthu nám ale prohrabávali příruční zavazadla. Naštěstí nic zakázaného nenašli :). Časový posun v Dubaji byl oproti Čechám +2 hodiny. Na dubajském letišti jsme se neodvážili nic fotit :).

Následoval náš nejdelší let na cestě do Austrálie, a to z Dubaje do Pethtu, opět stejným typem letadla. Během letu zase bylo možné sledovat filmy, ale let většinu jsme ho strávili v polospánku. Vylétali jsme za tmy a do Perthu, kde je posun +6 hodin, jsme přistáli po rozednění. I když se let o 40 minut opozdil, do cíle jsme dorazili dříve. Za letu nám dali 2 hlavní chody a opět spoustu dalších zákusků, sladkostí, houstiček, salát a podobně. V době podávání jídla a pití jsme se velice ochotně probrali ze spánku :). Během letu Dubaj - Perth jsme seděli u okna vlevo vzadu a také nafotili nějaké fotky a natočili přistání:























První jídlo jsem vyfotil, druhé jsem vyfotit zapomněl. Nějakou baštu z letadla jsme si opět ulili. Na letišti v Perthu proti tomu nic neměli. Všechny lidi i zavazadla ale při příletu nechali očuchat pejskem hledajícím drogy, který naštěstí nezaštěkal. Kvůli tomu jsme si také v Perthu museli odbavená zavazadla vyzvednout a znovu odbavit. Také jsme odevzdali vstupní karty, které jsme dostali a vyplnili už během letu. Jak taková vstupní karta vypadá už jste viděli v kapitole Před odletem. Součástí je dotazník, na kterém jsme museli odpovědět, co do Austrálie vezeme. Dotazník se ptal např. na věci jako alkohol, léky, zbraně, drogy, velkou hotovost a cenné předměty, ale i jídlo, semena, rostliny a zvířata, jejich části a produkty z nich, hlínu či předměty znečištěné hlínou. Odpovídat jsme museli i na dotazy typu zda jsme nebyli nedávno v divočině, na farmě, u řek a jezer. Teď, v době eboly, byla na místě i otázka, jestli jsme nebyli v posledních 6 dnech v Africe. Kladně jsme pravdivě odpověděli jen na první otázku - zda vezeme nějaké léky, steroidy, drogy, ilegální pornografii nebo zbraně. Vezli jsme si totiž docela dost léků, pro případ, kdybychom je náhodou potřebovali. Nikdo ale naše odbavené zavazadlo neprohlížel, jen se nám zeptali, jestli vezeme léky a zda jsou pro naší vlastní potřebu.

Komplikací v Perthu bylo to, že letiště se skládá asi ze 4 terminálů. My jsme přiletěli na mezinárodní terminál 1 a pokračovali z vnitrostátního terminálu 3, který je od něj vzdálený asi 10km (15 minut autobusem). To jsme nejdřív nevěděli, tak jsme marně hledali, kde se odbavit. Nakonec jsme se museli zeptat a zjistili, že je potřeba se přesunout autobusem. Autobus byl příšerně narvaný a navíc v něm všichni vláčeli obrovské kufry. Následovalo delší čekání v Perthu na poslední let. Pár fotek z vnitrostátního terminálu 3 v Perthu:





Nakonec jsme se dočkali a odletěli do Sydney letadlem Airbus A330. To je o něco menší než Boeing 777. Je uspořádané 2 sedadla - ulička - 4 sedadla - ulička - 2 sedadla. My jsme seděli v té střední řadě mezi dvěma uličkami, a tak jsme tentokrát nemohli fotit z okna. Let byl operován společností Qantas a tak se nám u něj jako u jediného nepovedlo předem zamluvit sedadla. Stejně jsme ale většinu letu zkoušeli spát, takže nám to zas tolik nevadilo. Odlétli jsme včas a včas jsme i dorazili do Sydney.



Na letišti v Sydney už na nás čekal odvoz do Maroubry (čtvrť v Sydney vzdálená od letiště ani ne 10km). Tam jsme dostali klíče od našeho ubytování, o kterém napíšu více v další kapitole.